Do značné míry autobiografický román je obrazem doby, kterou autorka prožívala v totalitním režimem pronásledované rodině, je obrazem dětství, ve kterém "mračna pohřbila slunce a lidé nevěděli, co si počít se svými hříchy a se svým svědomím". Bezhlavá kobyla je přízrak, který dospívající dívku provázel v okamžicích úzkosti a obavy o své nejbližší... Novela, jež s trochou nadsázky, ale i pro autorku typickým laskavým humorem evokuje 50. a 60. léta u nás, je především výzvou k lidské sounáležitosti, sou- citu s bližními, lásce a slušnosti.
