Právě jejich vrahem je druhý díl Zaklínače především. Navazuje na vše, co jednička načala, ať už se to týká příběhu nebo vývojářských ambicí. Není větší co do holého rozsahu, ale jinak zastiňuje vše, co bylo před ním. Pokud totiž chcete vrhnout mohutný stín, nemusíte být největší, ale nejblíže světlu. V případě počítačových hráčů je navíc tímhle světlem symbolická záře na konci dlouhého a temného tunelu, kdy jejich královský (a na vývoj extra náročný) žánr živoří na rozporuplných titulech. A v tomhle případě je naopak Zaklínač 2 elixírem života.